„V Benátkách je starší, zkušenější tým se smyslem pro kombinaci, což je mi bližší i záživnější“, říká DANIEL DUCH.

Do Benátek nad Jizerou jsi přišel v průběhu podzimní části sezóny z divizních Neratovic. Co stálo za tím, že jsi opustil Neratovice a posílil právě Benátky?
Hlavní trenér Staněk se mi ozval už před koncem minulé sezóny, že by o mě Benátky měly zájem, avšak v Neratovicích jsem měl za sebou vydařenou sezónu, takže jsem víceméně neměl důvod měnit angažmá. Se začátkem nového divizního ročníku nastaly v neratovickém klubu změny o sto osmdesát stupňů a více hráčů bylo nespokojených, takže jsem využil přestupové okno a domluvil se s Benátkami. Nešel jsem úplně do neznámého prostředí, protože je tu několik hráčů, se kterými jsem se potkával v mladoboleslavské mládeži a pod trenérem Staňkem jsem dříve působil právě v Neratovicích, což mi pomohlo v rozhodování. Za změnu jsem rád a už od začátku jsem tu spokojený.

V současné chvíli jsou Neratovice na třetím místě v divizní skupině B, Benátky jsou druhé ve skupině C. Mohl bys porovnat oba týmy?
V Neratovicích je hra založená spíše na běhání, soubojích a vnímal jsem to jako takovou bouchanou na náhodu, ale na většinu týmů to fungovalo, což odpovídá i postavení v tabulce. Naopak v Benátkách je starší, zkušenější tým se smyslem pro kombinaci, což je mi bližší i záživnější.

Hodnotit také můžeš i tyto dvě skupiny, která z nich se ti zdá kvalitnější nebo naopak vyrovnanější?
Určitě vyrovnanější je těžší skupina C. Odpovídají tomu i zápasy proti týmům ze spodku tabulky. Žádné utkání tu není jednoduché.

Jak se ti zatím v Benátkách líbí a jaké podmínky jsi tu našel?
Jak už jsem říkal, od příchodu do Benátek jsem velmi spokojený. Adaptace proběhla rychle a kabina s realizačním týmem mi sedla. Co se týká zázemí, Benátky patří spíše do vyšší soutěže. V rámci areálu máme k využití saunu, vířivku, posilovnu, masáže a hlavně krásné hřiště, což v divizi nebývá pravidlem. Také jsem nadšený z celkové atmosféry při zápasech. Lidé v Benátkách fotbalem více žijí, než jaké mám zkušenosti z jiných týmů.

V domácím utkání proti Čáslavi jsi vstřelil důležitý druhý gól. Poté ale přišlo zranění. Co tě trápí a kdy tě bude moci trenér Staněk využít na hřišti?
Za vítězný gól proti Čáslavi jsem opravdu šťastný a nazval bych ho takovou kuriozitou. Jsem ortodoxní levák a gól pravou nohou zpoza vápna je pro mě výjimečný. Z podzimního zápasu v Čáslavi jsem měl co napravovat, tam jsem totiž vyloženou šanci spálil. Bohužel následující týden jsem si obnovil zranění třísla, se kterým jsem laboroval už vloni. Nyní jsem v procesu rehabilitace a věřím, že minimálně dvě kola ještě stihnu. Rád bych pomohl týmu a hlavně si zahrál proti Ústí nad Orlicí. Máme jim co vracet a stále je o co hrát.

Přišel jsi tak o zápas proti Trutnovu, jehož jsi odchovancem a za nějž hraje tvůj bratr. Na trávníku jste se nepotkali ani v podzimní části. Mrzelo tě to moc, že jsi nemohl nastoupit proti týmu, v němž jsi s fotbalem začínal?
Opravdu mě mrzí, že jsem tento zápas musel vynechat, protože měla dorazit celá moje rodina. V Trutnově jsem vyrůstal a znám většinu kluků v jeho týmu, proto to byl pro mě důležitý zápas. I přesto, že máme s bráchou skvělý vztah, tak jsme do sebe neustále rýpali, že při společném střetu to jeden z nás odnese zraněním, bohužel v mém případě to bylo o týden dříve.

Benátky i přesto, že zápas zprvu nevypadal jednoznačně, nadělily Trutnovu pořádný debakl. Nelitoval jsi tvůj bývalý tým, v němž, jak jsi řekl, znáš spoustu kluků?
Už před zápasem jsem klukům říkal, že Trutnov je velmi kvalitní soupeř a nesmíme nic podcenit. Herním projevem patří mezi top týmy v divizi, ale nemají pro ně klasického zabijáka v útoku, který by rozhodoval zápasy. Odpovídalo tomu prvních pětatřicet minut, během kterých jsme mohli prohrávat klidně 0:3. Tentokrát v koncovce stálo štěstí na naší straně a po dvou inkasovaných gólech se domácí sesypali. Druhý poločas už byl téměř celý v naší režii. Litoval jsem hlavně bráchu, který hraje v obraně a druhý poločas ho tým nechal skoro samotného bránit naše útočné brejky, z nichž jsme trestali. Po zápase jsme si pak v kabině dělali legraci, že až přijdu k autu, budu ho mít na špalkách. Naštěstí se tak nestalo (smích).

Sdílet