Postup do třetí ligy zkřížil plány. Michal Hell se po roce a půl loučí s Benátkami.

Michale, předseda klubu Mařík v aktuálním rozhovoru pro klubový web uvedl, že tým opouštíte kvůli časovému vytížení. Můžete to více rozvést?
Důvodem je to časové hledisko. Když jsem přicházel do Benátek rok a půl zpátky, tak jsem šel z Králováku v té době ze třetí ligy do divize. Měl jsem domluvené podmínky, co se týče počtu tréninků. Když jsme postoupili, tak jsme to nechali. Stíhal jsem jeden trénink za týden, což v divizi ještě nějak šlo. Ale v třetí lize už s jedním tréninkem je to hodně málo.

Co je tedy důvodem, že stíháte pouze jeden trénink týdně?
Máme čtyři a půl roku dceru a k tomu chlapečky, dvojčátka, kterým budou v dubnu dva roky. Potřebuji být nápomocný doma, protože když jsem měl trénink, jel jsem z práce rovnou na trénink a přijel jsem domů v půl deváté, kdy už všichni spali. Tři děti a manželka by se z toho brzo zbláznila.

Dodatečný loňský postup do ČFL vám tedy v tomto směru příliš nenahrál, že?
O ten postup jsem upřímně ani moc nestál, ale dohodli jsme se, že to zkusíme půl roku a pak si řekneme. I to byl důvod, že jsem tolik nenastupoval, protože jsem měl jeden trénink a zbytek mužstva třeba čtyři. Proto i nějaké zápasy za béčko.

Předpokládám, že fotbal budete hrát i dál, tak prozradíte, kam máte namířeno?
Jdu do Spojů, to je pražských přebor.

Proč zrovna tam a vybíral jste třeba z více nabídek?
Nabídek bylo víc, ať už z nižších soutěží, nebo na podobné úrovni. Pár klubů se ozvalo, ale když jsem si to vyhodnotil, bydlím v Praze, takže Spoje mám deset minut autem. S klukama ze Spojů jsem už před delší dobou hrál i Hanspaulku, s některými jsem se dříve potkal i na velkém fotbale. Je tam třeba i Jimmy, který přišel v létě z Benátek. Znám i některé členy vedení klubu. Mají i ambice hrát nahoře a postoupit zpátky do divize. Je to kousek a zápasy pražského přeboru jsou blízko. I co se týče podmínek, vím, že tam tréninky a hráčský kádr jsou na vysoké úrovni. Je tam několik ex-ligových hráčů, další hráli druhou třetí ligu. Hráli jsme s nimi nedávno i v divizi. Překvapilo mě, že spadli, protože co se týče předvedené hry, patřili minimálně do divize, ale pár zápasů jim nevyšlo.

Uplynulý rok a půl byl v Benátkách po fotbalové stránce plný událostí – postup do ČFL, pohár se Slavií… Co vám nejvíce utkví v paměti?
Hlavně ten první rok, protože po postupu už jsem toho tolik neodehrál, třeba toho poháru jsem se ani neúčastnil kvůli pracovním povinnostem. Ale v divizi to byla jízda. Když jsem končil v Králováku před těmi skoro dvěma roky, tak když jsem pak přemýšlel, kde vůbec s mými časovými možnostmi hrát, tak jsem maximálně uvažoval o nějakém pražském přeboru. Najednou se to dalo dohromady s Benátkami, protože tam jsem měl kliku, že tam byl trenér Staněk, který mě znal, takže mi toleroval to moje trénování. V té době by mě určitě nenapadlo, že zažiju takovou jízdu, která byla zakončená postupem. Takže určitě celá ta sezona.

A třeba nějaký konkrétní moment?
Napadá mě, když jsme s Ústím nad Orlicí doma v 94. minutě dali na 1:0 a díky tomu jsme oddálili jejich výhru a jistotu prvního místa. Určitě jsme nechtěli, aby slavili zrovna u nás. To byl jeden z momentů, které mi utkvěly. Jinak bych to shrnul jako celou tu sezonu.

Jak na vás celkově zapůsobilo prostředí fotbalu v Benátkách?
Musím říct, že když jsem tam přišel ten rok a půl zpátky, uměl jsem si představit tam být delší dobu. Co se týče prostředí, z pohledu hráče, zázemí je neskutečné. Na divizi, nebo i nyní na třetí ligu mít vířivku, saunu v kabině, nádherné hřiště. To má málokterý klub, když si promítnu, kde jsem všude hrál i na vyšších úrovních, málokdo měl tak dobrou trávu. Plus i to fanouškovské zázemí. Nezažil jsem, že by nás někdo jezdil podporovat v takovém počtu i na venkovní zápasy. Udělali skvělou kulisu. Co se týče prostředí pro fotbal, skvělé. A i pro rodinu, protože hned u hřiště je dětské hřiště. Když bylo počasí, manželka vytáhla děti a mohla tam trávit čas během zápasu. Uměl jsem si představit tam být delší dobu, ale co čert nechtěl, postoupili jsme a tím se mi trochu zkřížily plány, protože třetí liga s jedním tréninkem je už hodně náročná.

Postupem času má člověk určitě jiné priority, než se jen honit za co nejvyšší soutěží, že?
Přesně tak, samozřejmě na jednu stranu, ale na druhou si říkám, že mi je 33, což není až tak vysoký věk. Myslím si, že výkonnost stále nějaká je. Chtěl jsem hlavně hrát, pokud možno čím výš, tím lépe. Ale samozřejmě v rámci možností si myslím, že pražský přebor bude ideální, hlavně z časového hlediska.

Zdroj: Denik.cz
Autor: Luboš Kurzweil

Sdílet