„Do šancí se dostáváme, je jen otázkou času, kdy nám to tam začne padat“, říká záložník IGOR SÚKENNÍK!

Do Benátek nad Jizerou jsi přestoupil v průběhu podzimní části této třetiligové sezóny. Jaké podmínky jsi tu našel?
V Benátkách nad Jizerou jsou ideální podmínky pro fotbal. Na mysli mám jak travnaté plochy, tak i celý areál a zázemí. Podmínky, které tu máme, nemají ani některé kluby ve druhé lize.

S třetí ligou máš už své zkušenosti z nedávného angažmá v Zápech. Kdybys mohl podmínky i oba kluby porovnat, jaké by to bylo srovnání?
Osobně nemám rád porovnávání. V obou klubech je přátelská a rodinná atmosféra. Jediný rozdíl je asi ve velikosti hrací plochy (úsměv).

Když jsi opouštěl Zápy, psalo se, že tam končíš z důvodu pracovního vytížení. Nicméně po čase ses opět vrátil do třetiligového fotbalu. Chyběl ti fotbal jako takový, nebo co rozhodlo o tom, že ses vrátil zpět do třetí ligy?
Ano, je to přesně tak. Potřeboval jsem si vyřešit určité věci v práci a snažil se to nastavit tak, aby se to dalo skloubit i s fotbalem. Dva měsíce jsem měl tedy od fotbalu pauzu, poté přišla nabídka z Benátek nad Jizerou, kde jsme se bavili o tom, jak to mám časově s prací. Nakonec jsem rád, že jsme se dohodli a já můžu i nadále hrát fotbal.

V minulosti sis zahrál nejvyšší soutěž na Slovensku i v České republice. Na které angažmá a zápas vzpomínáš ve své kariéře nejraději?
Musím říci, že v každém klubu, ve kterém jsem působil, jsem se cítil super. Srdcovkou pro mě zůstává Viktoria Žižkov, přece jenom jsem tam strávil devět sezón, i když to angažmá skončilo pro mě nečekaně. Rád také vzpomínám na hostování ve Slovanu Liberec, s nímž jsem si zahrál skupinu Evropské ligy. Pokud bych měl vybrat jeden zápas, tak by to bylo utkání na půdě Fiorentiny, v němž jsem nastoupil v základní sestavě. Sice jsme prohráli, ale já si utkání užil.

Pojďme k Benátkám nad Jizerou. Po velmi pěkném sedmém místě po podzimní části sezóny se zatím na jaře nedaří zejména střelecky. Čím si myslíš, že je to způsobeno?
Zatím máme odehrané čtyři zápasy proti kvalitním soupeřům a ani v jednom z utkání jsme nebyli horší. Řekl bych, že je důležité, že se do šancí dostáváme a co se týče střílení branek, je jen otázkou času, kdy nám to tam konečně začne padat.

Nastoupil jsi do všech čtyř zápasů, avšak v tom posledním jsi musel po hodině hry předčasně nuceně střídat kvůli zranění. Jak se zpětně díváš na nedovolený zákrok tvého nedávného spoluhráče Jiřího Dubna?
Neberu to nijak ve zlém, stane se to, je to kontaktní sport. Dub se mi omluvil jak na hřišti, tak posléze přes telefon.

Momentálně jsi tedy zraněný. Kdy očekáváš, že se vrátíš na hřiště?
Vyšetření ukázalo přetržený vaz v kotníku a doktor doporučil čtyři týdny léčby (rozhovor vznikal po utkání v Zápech). Uvidíme, budu se snažit, abych byl zpět co nejdříve.

Pocházíš z fotbalové rodiny. Tvůj otec hrál ještě federální ligu za Trnavu a zejména poté za Dunajskou Stredu, takže k fotbalu jsi byl patrně předurčen. Sleduje stále tvůj otec tvoji fotbalovou kariéru a jezdí občas ze Slovenska na tvé fotbalové zápasy?
Je to přesně tak. To, že budu hrát fotbal, tomu se nedalo vyhnout. Otec byl výborný fotbalista a sportovec, vždy nás se sestrou podporoval a chodil se na nás dívat a i nyní stále sleduje mé zápasy. Už ne tak často z tribuny, avšak doma na TVCOM (úsměv).

Sdílet